That silence in my head… / To ticho v mé hlavě…

8. října 2016 v 22:21 |  Others / Ostatní
Špatný úsudek je běžnou součástí našich životů. Někdy se nám stane, že si neporozumíme, něco si špatně vyložíme, dojdeme k nesprávnému závěru. Ať už je to způsobeno nepozorností, či obavami ukrytými hluboko v nás, výsledek je stejný. Na náš pocit se nabalují další nesprávné interpretace a vše se začíná tak trochu ztrácet v překladu. Někdy jsou následky drobné a snadno opravitelné, jindy bohužel nezvratně poznamenáme to nejdůležitější.
Chybami se člověk učí a protože je život jedno velké tajemno, učíme se neustále. Prý bychom měli mít zásady a priority, jichž si ceníme a nevzdáme se jich. Jenže kde je měřítko? Co když někdo tu naši hranici překročí, my mu nechceme odpustit, ale kdybychom se nad tím zamysleli, možná bychom zjistili, že ve skutečnosti o nic nešlo, ale my jsme tím přišli o něco významného. Však i ve sportu máme opravné pokusy, proč bychom si je nemohli povolit i v osobním životě? Proč jsou situace, či chování, které nedokážeme překousnout? Co když je v tu chvíli zrovna ten náš úsudek chybný? Co když na to hledíme na základě našich zkušeností příliš kriticky? A co když trpíme více, než je třeba?
Chráníme se. Chráníme se před zlem. Preventivní obrana je důležitá, jenže co když bychom se neměli za každou cenu chránit, ale naslouchat? Nestává se to často, ale někdy můžeme zjistit, že pouze naší obranou jsme se připravili o něco neopakovatelného, o něco úžasného, o něco, co nám už dlouho scházelo. Jenže jak už to bývá, takové pocity máme až příliš pozdě. Každý přece dělá chyby a pokud bychom se zamysleli, uvědomíme si, že je bolestné nejen dopustit se chyby, ale především v nás zůstává ta bolest, jež pramení z následků. Můžeme bojovat, prát se s vlastní bolestí i trestat vlastní selhání. Můžeme prosit, slibovat a omlouvat se, ale nevymažeme tím nic. Co se stalo, stalo se. V první řadě se smiřme s tím, že to nezměníme. Nepřemýšlejme na tím, jestli je to spravedlivé, či nikoli. Zkusme přijmout dané rozhodnutí a ptejme se sami sebe, kolik energie a času chceme věnovat nápravě. Ptejme se sami sebe, jestli vůbec chceme napravovat něco, co možná napravit nejde. Uvědomme si, že nemusíme uspět ani po letech. A pak, až si vše usilovně promyslíme, se rozhodněme, co dál.
Já se rozhodla nevzdat. Hodně let mého života bylo o rezignaci i podřizování se. Nevím, co se změnilo, možná je to zkrátka ta, co za to stojí. Mnohokrát jsem utekla, mnohokrát jsem předstírala, že se nic nestalo, mnohokrát jsem snášela bolest bez protestu. Nyní je ten okamžik, kdy jsem skutečně rozhodnutá, nyní je ten okamžik, kdy dám celou svou duši všanc. Ač se to zdálo neuvěřitelné, nepravděpodobné a možná i nesprávné, já to tak cítila. Od prvního okamžiku to tak bylo. Bála jsem se sama sebe, nepoznávala jsem se. Přesto jsem věděla, že je to skutečné. Nejen, že to bylo skutečné, bylo to upřímné i plné strachu. A doposud se to nezměnilo. Přijala jsem tvé rozhodnutí, ale věz, že pro mne se nic nezměnilo. Stále bych pro tebe zkoušela spočítat všechny hvězdy na obloze. Stále bych tě zkoušela přesvědčit, že jsi mým středobodem vesmíru. Stále bych chtěla hlídat tvůj klidný spánek. Stále bych se styděla, když bych tě toužila políbit. Stále jsem tebou fascinovaná. Stále jsem na tebe pyšná. Stále mi vykouzlí úsměv na rtech už jen myšlenka na tebe. Stále jsi v mém srdci.
Jsi o mnoho lepší člověk než já, ale stejně ti toužím být po boku a lepší se stát. Tolik věcí je v pohybu a já si to užívám. Krása je všudypřítomná a já jsem šťastná, že ji mohu vnímat. Nevzdám se. Možná, jednou, ti dokáži, že stojím za to.
Stále to cítím…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 9. října 2016 v 6:52 | Reagovat

Možná mám špatné nastavené zobrazení a možná je text na vašem blogu skutečně neviditelný a nečitelný. Ostatně, může z to být i účel.
Text je velmi zaměřený, ačkoli se snažíte generalizovat a mluvit v obecné rovině. Čerpáte z vlastní zkušenosti, která je ale odlišná té mé a tudíž nerozumím sdělení. Zda se ale, že vy sama k nějakému závěru docházíte a tato reflexe hraje silnou roli. A to mne těší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama