Wish to… / Přej si…

30. září 2016 v 22:42 |  Others / Ostatní
Nasadím sluchátka, zapnu hudbu dost nahlas, aby ke mně nepronikly hlasy kolemjdoucích. Ještě tmavé sluneční brýle, ve snaze vyhnout se světlu i lidem. Je brzy, na mne až příliš, čeká mě dlouhá cesta a já nemohu ignorovat bolest, co ve mně narůstá. Je mi tak mizerně, ve chvílích nepozornosti se mi úzkostí třesou ruce. Cítím záškuby ve svalech a špatně se mi dýchá, musím vydržet. Soustředit se, nevzbuzovat pozornost, jinak se to zhorší. Brýle nesundám ani v metru, cítím se bezpečněji a ostatní se mi raději vyhýbají, asi vypadám podezřele. Jsem tak unavená, tak zoufalá, tak moc na pokraji zhroucení. Uvnitř křičím a slzy kanou mi po tvářích, ale navenek? Pro nejdůležitější se usmívám a předstírám sílu, i když útočím a jsem spíše vyděšená. Pro cizí jsem zamračená a předstírám sílu, i když se rozpadám a jsem spíše zbabělá.
...
Jdu dlouhou chodbou, pak po schodech jedno patro, ohlásit příchod a pak čekat. Tolik času na přemýšlení, je tak ticho. Nechci být se svými myšlenkami sama, ale hudbu si pustit nemohu, nezvládám strach a neovládám třas. Je mi na omdlení, musím se udržet, je mi tak slabo, točí se mi hlava, jen vydržet, za chvilku to přejde…
...
Otevřu oči a jsem zmatená, trvá mi déle, než ke mně proniknou souvislosti. Drží mi nohy nahoře, necítím je, nemohu promluvit, vlastně se nemohu ani hýbat, i oči mi těžknou. Zas se ztrácím, ale pak vidím, vidím touhy i sny. Vidím barvy a slyším smích, cítím tu vůni, co mi zatemní smysly. Vidím tu krásu, vidím tu lehkost. Vidím vášeň a slyším ta slova, cítím to horko, co mne ovládne. Ať to nikdy neskončí, přej si…
...
Cítím se trapně, hledí na mne čtyři páry očí a kladou mi dosud nevyslovené otázky. Úzkost mi o sobě opět dává vědět, tep se zrychluje, začínám se obávat nejhoršího. Nakonec seberu všechny zbývající síly a udržím se při vědomí. Následuje obsáhlé vysvětlování, ujišťování a dokazování. Teprve pak se dostáváme k tomu, proč jsem vlastně tady, vyslechnu si poučení a dostanu hned několik listů s informacemi. Namátkou je pročítám, zatímco čekám na další papíry. Další fáze přesvědčování a ujišťování, pro jistotu mne kontrolují další dva páry očí, aby se něco nezanedbalo. Nedaří se mi nikomu vysvětlit, že je to opravdu jen dočasné a za chvilku to přejde. Stále dokola se opakuji a přemýšlím nad ironií celé situace. Ať se takhle stará a zajímá, přej si…
...
Cestou domů se tak moc toužím schovat, tak moc se chci schoulit do náruče a uvolnit emoce. Třeští mi hlava, nic mi nedává smysl, myšlenky rotují a já se ztrácím sama v sobě. Tolik bolesti, nedokáži zastavit trýzeň vlastních vzpomínek. Před očima se mi promítají všechny ty vzácné okamžiky, v uších zní mi všechna ta krásná slova, na kůži cítím všechny ty neskutečné doteky. Po tváři mi stéká slza, tiše se koulí a já skláním hlavu. Další slzy rychle následují a já nevydám ani hlásku, svaly mám jako v křeči. Bolest mě zaplavuje…
...
Probouzet se několikrát za noc s bolestí v hrudi a doufat, že to brzy skončí. Probouzet se a plakat, protože sny nejsou skutečností. Převalovat se sem a tam, hledat a nenacházet. Převalovat se celou noc a tisknout k sobě tu vůni. Ať setrvá a nevzdá to, přej si…
...
Přej si…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama