The chosen one… / Vyvolená…

30. září 2016 v 22:24 |  Based on true event / Podle skutečných událostí
Byla jsem ve druhém ročníku střední školy a stále jsem hledala lásku. Postrádala jsem oporu, cítila jsem se velmi osamělá. Byla jsem osamělá. Hledání opravdové lásky se pro mne stalo prioritou číslo jedna. Většina lidí okolo mne se věnovala sexuálním dobrodružstvím, nebo už stálý vztah měli. Byla jsem velmi nešťastná a zoufalá, myslela jsem si, že ani nejsem schopná si někoho najít. Zoufalství mne dohnalo i do pár kraťoučkých vztahů s muži. Nejhorší na tom bylo, že od nich jsem cítila, že mě opravdu milovali. Jen jsem jim nedokázala dát, co by si zasloužili. Tak zoufale jsem zkoušela všechny možnosti, že se o mně začalo povídat, že jsem děvka. Přišlo mi to úsměvné, s nikým z nich jsem nespala a co se vyšší intimity týče, tak mne měl jen jediný člověk. Ale v nitru mě to i bolelo. Bylo to nespravedlivé.
Opět díky zázraku technologie, internetu, jsem se seznámila s dívkou z Brna. Rozuměly jsme si, přestože byla o pár let mladší. Zamilovala jsem se do ní poměrně rychle a těšila jsem se, až se uvidíme. Měla u nás strávit víkend, vše bylo domluvené a já se nemohla dočkat, i když jsem měla i obavy. Vždy byly mé fotky lichotivé, takže první osobní setkání bylo pro mne ošemetné. Pokaždé existovala možnost, že se nebudu líbit. Lidé si mne často idealizovali, co se vzhledu týče.
Byla jsem tak nervózní, že jsem nemohla v klidu spát, ale nakonec přišel ten den a vše bylo v pořádku. Má stydlivost se rozhodla mne držet zpátky, musela jsem vypadat, že absolutně nemám zájem a to jsem umírala touhou ji políbit. Stačil by mi polibek. Tak nádherně se na mne usmívala. Večer jsme šly do hospody za pár přáteli, abych jí ukázala nějakou tu pivní kulturu i u nás. Jak přesně jsme se dostali do Kainu, s jednou kamarádkou a jedním o dost starším kamarádem, už nevím. Ale vím přesně, že když jsme se chystaly domů, kdy jsem se těšila, že budeme konečně mít chvilku pro sebe a možná si ukradnu i ten polibek, tak ten kamarád začal přemlouvat, ať jedeme k němu. Bydlel kousek, byt byl prázdný, bylo to lákavé, ale byl v tom háček. On totiž naprosto očividně balil mou návštěvu. Pokaždé když se ptal, jestli tedy pojedeme k němu, tak se na mne podívala, jako kdyby čekala na nějaký náznak ode mne. Chtěla jsem tolik vykřiknout, že ne, že přijela za mnou a stráví noc se mnou. Ale odvahu jsem nechala asi doma. Jen jsem se usmála a mlčela.Prostě se to nějak stalo, rozhodl to on.
Když jsme dorazili k němu, bolestně jsem sledovala, jak jí vede do pokoje a zavírá dveře. Slzy jsem měla na krajíčku, ale nechtěla jsem nikomu ukázat svou slabost, ani kamarádce, která by to nijak neřešila. Dělala nám kávu, byly jsme dost utahané. Dala vařit vodu, já ve vedlejším pokoji zapnula televizi, dávali zrovna Červeného draka. Nakonec na to pitomý kafe ani nedošlo. Přišla za mnou a začala mě líbat. Má bolest byla obrovská a potřebovala jsem ji něčím přebít. Nelíbaly jsme se poprvé, měla jsem ji ráda jako velmi dobrou kamarádku, ale nenapadlo mě, že by to někdy mohlo zajít někam dál. Ta noc, byla jednou z těch, kdy nic nešlo podle mých představ. Možná to bylo tím, že jsem do ní nebyla zamilovaná a brala ji jako kamarádku, ale nebyla jsem vyděšená, že něco zkazím. Vlastně jsem se chtěla koukat na film. Což jsem nakonec u toho i dělala. Bylo to pro mne poučné, dostala jsem se zatím nejdál. Líbala jsem jí na krk, vzdychala a to se mi líbilo, dostávala jsem se do nálady. Hladila jsem ji a líbala na malá prsa, bylo to tak zvláštně neosobní i vášnivé zároveň. Rozepnula si kalhoty, pro mne jasný signál, svlékla jsem jí je, ale v tu chvíli jsem už začala cítit povědomou nervozitu. Sice až tak nezáleželo na tom, jestli něco pokazím, přesto jsem chtěla, aby byla spokojená. Vzala mou ruku a vedla mě ke svému klínu, pozorovala jsem její tělo, jak se hýbe v rytmu vzdechů. Odvážila jsem se jít dál, vzdychala čím dál hlasitěji. Přes zeď jsem slyšela vzdychat i mou vyvolenou a rvalo mi to srdce. Najednou jsem byla tak vděčná, že i pod mýma rukama vzdychá dívka, navíc čím dál více. Pousmála jsem se a zcela se soustředila jen na ni. Vedla mne, nebála se říct si cokoli a já splnila vše, co žádala. I když jsem byla uvnitř rozervaná na kusy, zvláštním způsobem mne uspokojilo ji pozorovat, jak klidně spí. Zavřela jsem oči a za zvuků televize jsem se nechala unášet do říše snů.
V sobotu dopoledne jsem měla příležitost si prohlídnout pokoj, ve kterém jsme spaly. Byl to pokoj jeho sestry, všude plno plyšáků, desítky plyšáků, přemýšlela jsem nad věkem dívky, která má pokoj plný plyšáků, ale velkou postel. Trochu jsem se styděla, když jsem si uvědomila, co se tu vlastně odehrávalo. Byla jsem ráda, že onu dívčinu neznám a nejspíš ani nikdy nepoznám. Bylo to hodně tiché dopoledne, konečně došlo na kafe. Potkali jsme se všichni v kuchyňce a já se nemohla nikomu z nich podívat do očí. Po pár hodinách se rozhodlo, že se půjde někam na pivo. Nebyla jsem proti, alkohol by mi pomohl se trochu uvolnit a překonat tu vnitřní bolest. Seděla s ním naproti nám, má společnice se mne dotýkala, nevadilo mi to. Nemyslela jsem si, že by to mezi námi mohlo mít nějaké pokračování, brala jsem to jako jednorázovou záležitost. Poprvé jsem si nedělala iluze, což se nakonec ukázalo jako má chyba. Mohla to být šance začít opravdový vztah, ale já svým chováním dávala najevo nezájem. Vše vyšumělo, nějakou dobu jsme se nebavily, ale nakonec bylo vše opět v kamarádských kolejích. Seznámila se s fajn mužem a byla šťastná, přála jsem jí to, i když i v té době jsem byla stále sama. A má vyvolená? I v sobotu spala u něj, když jsme se loučily dívala se na mne smutným pohledem. Byla jsem plna bolesti. Jen letmo jsem se jí dívala do očí a neustále jsem uhýbala pohledem. Nemohla jsem tu palčivou bolest unést, chtěla jsem se schoulit do klubíčka a křičet. Ten její pohled mi nedával smysl, nechápala jsem ten smutek v něm. Proč tam byl, když byla s ním dvě noci po sobě? Proč mi to přišlo, jako kdyby čekala na mne, až řeknu ne, pojď se mnou? Proč jsem měla pocit, že chce být se mnou, když jemu dala své panenství?
Bylo to dlouhé období smutku s radostnými událostmi, tak bych nazvala své dospívání. Přes všechny radosti a fajn zážitky, jsem uvnitř trpěla, stranou všech jsem si ubližovala. Sama sebe jsem přesvědčovala, že je to šťastné období, ale nebylo. Tolik bolesti a tolik chyb, z nichž přicházela další bolest.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama