For the first time… / Poprvé…

30. září 2016 v 22:21 |  Based on true event / Podle skutečných událostí
Obloha rychle tmavne, jak už to mívá ve zvyku za pozdních letních večerů. Skoro se mi zdá, že cítím podzim ve vzduchu, ale to se spíš myšlenkami toužebně ženu neznámo kam. Sedím na lavičce před plnou putikou, jedinou v dalekém okolí a vzrůstá ve mně zlost i obavy. Kde budu asi dnes spát, zas u jednoho z místních opilců? Nehty se mi zarývají do kůže pravé nohy. Bolest vystřeluje dál a dál, ale mé sevření nepovoluje. Pak ucítím povědomou horkost a vím, že nehet na palci, upravený do ostré špičky, odvedl svou práci a po koleni mi začíná stékat krev. Povolím stisk a skloním hlavu, pohled upřený na šarlatový pramínek, nesnažím se ho nijak omezit. Přichází uvolnění a konečně se mohu svobodně z plných plic nadechnout.
Kráčím po silnici a doufám, že mířím správným směrem. Přes náves, ke kostelu a první ulicí vpravo, poslední dům. Tak mi byla značně opilým hlasem sdělena poloha mého dnešního noclehu. Stojím na návsi pod obrovitým dubem a pozoruji malý kostelíček tyčící se nad všechny ostatní stavby. Jeho tvary šeptají příběh dlouhé přítomnosti. Ticho, tolik ticha… Pohlédnu napravo, zhluboka se nadechnu a vyrazím do tmy postranní uličky s jedinou lampou v dáli.
Zastavím se před dveřmi s rukou připravenou k zaklepání, ale pak mě napadne, že bych mohla nejdřív nakouknout dovnitř, s kým to vlastně dnes budu trávit noc. Opatrně se plížím ke sloupci světla, vycházejícího z nejbližšího okna. Srdce mi buší nervozitou, zády nalepená ke zdi přemýšlím nad tím, co to vlastně dělám. Vždy jsem ta plachá a nemluvná opodál, bez odvahy k činům a se strachem ve věčně sklopených očích. Jenže teď, teď se chystám šmírovat naprosto cizího člověka. Najednou se do ticha tmy rozletí obě části okna a já zalapám po dechu. Už teď vím, že neuniknu, levá půlka se blíží závratnou rychlostí. Přidušeně vykřiknu a svezu se k zemi. Bolestí se mi zatmívá před očima, v krku cítím horkou krev, spoustu krve, ze zlomeného nosu. Prudce se zvedám a přitom je mi tak slabo, je mi na zvracení a halucinacemi ke mně doléhá tlumený hlas. Až po několika nemotorných krocích pochopím, že mě někdo podpírá a nejistě míříme k otevřeným dveřím domu.
Otevřu oči, s úlekem se prudce postavím. Bolest, horko a slabost, cítím jak se opět bezmocně hroutím do postele. Ale ucítím ještě něco dalšího, ruku, dotýkající se mého levého ramena. Ta ruka patří ženě, nádherné ženě. Konejšivě na mne mluví, ale mně ještě nedochází význam těch slov. Jen na ni tupě zírám se stále krvácejícím nosem. Opatrně, s její pomocí, se posadím a opřu o hromadu polštářů. Stále na ni tupě zírám, na její úsměv, na její světélkující oči. No, možná mi vnímání trochu zkresluje tupá bolest a oči zalité slzami. Konečně mi dojde, co dělám a sklopím zrak. Okamžitě si všimnu zasychající krve kolem a ruka mi bezmyšlenkovitě vystřelí k nosu. Zaplaví mne vlna adrenalinu z náhlého přívalu bolesti, tak tak se držím při vědomí. Ztěžka oddechuji, začne mne popadat úzkost, ale místo toho mne zaplaví teplo. Ucítím její dotek na své tváři, neodvažuji se opět pohlédnout do těch zářivých očí. Zlehka mne pohladí a jemným tlakem mne přeci jen dovede k tomu, abych na ni pohlédla. Starostlivě mi začne ošetřovat nos. Omlouvá se mi, ale já dokážu plně vnímat jen její krásu a hřejivé doteky. Bolest, jako kdyby se rozplynula. Zničehonic se mne zeptá, co jsem tam vlastně dělala a já hned cítím horko ve tvářích, musím se uklidnit. Hned. Uhnu pohledem a vykoktám ze sebe, že tady mám dnes přespat. Usměje se na mne, pak ale posmutní. "Je to hodně oteklé a myslím, že dokonce zlomené. Už se ti rýsuje modřina." "To nevadí, nic to není. Skoro to nebolí." Opět na ni pohlédnu a usměji se. Nemohu se odtrhnout od jejích očí. Je tak nádherná. V mých očích je okouzlující dospělou ženou. Ohnivé vlasy vlnící se až po boky, plné a svůdné rty. Probouzí se ve mně něco neznámého, pocity a myšlenky, které neznám. Spalující touha, co se mi nedaří zcela uchopit. Po čem to vlastně toužím? Obvykle v přítomnosti ostatních lidí tiše sedím stranou a předstírám, že neexistuji, ale teď? Teď si tu beze studu prohlížím každý kousek její tváře a nehodlám s pozorováním přestat. Upřeně se na mě zadívá o trochu vážnějším zkoumavým pohledem. Zarazím se a znejistím. Začínám si uvědomovat, jak nevhodně se to chovám v cizím domě, před cizí a o dost starší ženou. Také si začínám uvědomovat tu touhu ve mně, co se dere na povrch. Rychle se postavím a chci se rozeběhnout ke dveřím, ale chytí mě pevně za zápěstí a já zůstanu stát zády k ní.
Stojím s hlavou svěšenou a mám strach, co přijde. Povolí stisk a místo toho mě vezme za ruku, jemně zatáhne a já se otočím, s hlavou stále skloněnou. Cítím její pohled, její upřený pohled. Nevydržím to a zvednu hlavu, rozpačitě se pousměji, ale pohled mi okamžitě ulpí na jejích rtech. Těch překrásně plných rtech. Srdce se mi rozbuší, čas se zastaví, neovládnu se a unikne mi drobný vzdech plný vzrušení. Pomalu se začne přibližovat a já začnu couvat, i když tak moc chci jít blíž. Mám obrovský strach, ale stejně se jí podívám do očí a pak, zcela ztuhnu. Srdce se mi chystá vyskočit z hrudi, pomalu se ke mně blíží s pootevřenými rty. Přestávám dýchat. Zavírám oči. Naše rty se jemně střetnou a já roztaji. Můj úplně první skutečný polibek. Pootevřu rty. Ještě jeden drobný polibek. Otevřu oči, usmívá se na mne, dotknu se její tváře a pak pomalu zabloudím prsty do té záplavy rudých vlasů. Přivře oči a jemně zakloní hlavu. Zaplaví mě nová vlna horka. Stoupnu si na špičky a začnu ji líbat. Tak, jako kdybych to dělala odjakživa. Pevně mě chytí a začne ustupovat, aniž bych si uvědomovala co dělám, tak ji následuji a druhá ruka mi zamíří pod její triko. Hladím ji, nic mi nestojí v cestě, nikde žádná překážka, všude jen její horká záda, chci víc. Zastaví se, odtáhne a pohlédne na mne. Pak o krok ustoupí, držím ji za ruku. Ještě jeden další krok dozadu, až se přestaneme dotýkat. Na okamžik se mi zastaví srdce strachem, že je po všem. Usměje se na mne a začne si svlékat triko, pod kterým, jak už vím, nic nemá. Jsem vyděšená, ale zároveň se jí chci tak moc dotýkat. Natáhne ke mně ruku, jdu blíž. Nespouštím z ní oči, má na sobě jen kraťasy a mám takový zvláštní pocit, že ani pod nimi nic nemá. Ta představa mne tak zasáhne, že se musím zastavit.
Zhluboka se nadechnu, usměji, dodám si odvahy a rychle vykročím. Uchopím ji za boky, opatrně posadím na postel a obkročmo si na ni kleknu. Jsem tak blízko, sálá z ní neskutečný žár. Políbím ji, jemně mi skousne spodní ret. Mé vzrušení prudce stoupne a najednou, jako kdyby mě vedly cizí ruce, vím přesně, co mám dělat. Vím přesně, co chci. Divoce ji líbám, její ruce mi rozepínají mikinu, sundavám si ji, ale nepřestáváme se líbat. Přitiskne mě k sobě, její ruce vklouznou pod mé triko, nehty se mi zaryjí do zad, další dávka vzrušení. Posunu ji dál, s pravou nohou mezi jejími, jsem ještě blíž. Líbám ji na krk, cítím teplo jejího klína. Chytí mě za boky a přitiskne si mě na sebe, celá hořím. Drží mě pevně, ale něžně. Dech se jí zrychluje, podívám se jí do očí, je tak nádherná. Jeden krátký toužebný polibek. I její pohled je toužebný. Jak rychle dýchá, celá se chvěje. Uchopí mě ještě pevněji, pohne svou nohou a mě se vzrušením zatočí hlava. Naše těla se rozhoupou v přirozeném rytmu, který mi do této chvíle zůstával utajen. Čím více vzdychá, tím více se mi točí hlava. Vše se zrychluje a já mám pocit, že omdlím. Nedostává se mi dechu, zvuky jsou tlumené, pohled se mi rozostřuje a ve spáncích tepe. Něco, co jsem doposud prožívala sama, se mi najednou dostávalo s někým dalším. Ovšem s jedním podstatným rozdílem, vše je mnohem intenzivnější. Přeji si, aby tato chvíle trvala věčně.
Ležíme vedle sebe. Ona stále bez trika, pozoruji její křivky. Drží mě za ruku a usmívá se. Stydím se, ale zároveň se cítím tak dobře, že neuhýbám pohledem. Když si ji prohlížím, všimnu si, že má na několika místech krev a vyděsím se. Usměje se na mě. "To je tvá krev." Hned pochopím a rozpačitě uhnu pohledem. Stydím se tak moc, že bych nejraději utekla. "Mně to nevadí, je to jen trochu krve." Slyším ji říkat ta slova a myslím na její tvář. Na její rty od mé krve. Na její krk od mé krve. Je mi ze sebe špatně. Otočím se a chci vstát, chytí mě za ruku. Usměji se na ni. "Kde máte koupelnu?" Oplatí mi úsměv, zvedne se a za ruku mě vede do koupelny. Otočím kohoutkem, teplá voda začne líně téct. Stojí za mnou a já cítím, že mě pozoruje. Sundám si triko, v zrcadle vidím, jak se usmívá a chystá se jít ke mně. Otočím se k ní, pohladím ji po tváři, chce mne políbit, ale zastavím ji. Zklamaně a s otázkou na rtech na mne hledí. Usměji se, namočím triko a začnu jí otírat zaschlou krev z tváře. Až teď se na sebe podívá do zrcadla. Začínám rudnout studem, ale pokračuji v otírání krve. Vezme mou tvář do dlaní a vášnivě mě políbí. Okamžitě ve mně začne narůstat vzrušení. Obejme mě, políbí na ucho a zašeptá, že mou krev i ochutnala…
Ráno jsem se probudila do posledního dne prázdnin, nasedla k otci do auta a odjela. Nikdy jsem ji už neviděla. Asi za týden mi přišel dopis a v něm, kromě psaní, plakát oblíbené skupiny. Nikdy jsem neodepsala. Byla jsem dítě prvního stupně základní školy a ona v mých očích dospělá žena ze střední.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama