False passion, part I… / Lživá vášeň, první část…

30. září 2016 v 22:29 |  Based on true event / Podle skutečných událostí
Mé první opravdové rande s dívkou bylo zvláštní. Neměla jsem mnoho očekávání, vlastně jsem si ani nebyla jistá, jestli na něj vůbec chci jít. Nezaujala mne vzhledově, ale byla fajn a vtipná. Bylo mi jasné, že já sama nemám moc co nabídnout a tak jsem jí oplácela úsměvy a přemýšlela nad pravděpodobností, že bych se do ní časem dokázala zamilovat. Byla přeci tak hodná.
Kamarádily jsme se již nějakou dobu, začátkem prázdnin mi nabídla, jestli bych nechtěla přijet za ní. Plánovala s partou kamarádů táborák a bylo to na více dní, počítalo se s místem k přespání i pro mne. Mamku jsem přemluvila za pomoci jejího mladšího přítele. Odvezl mne na místo a statečně vzdoroval skutečnosti, že strávím několik příštích nocí v dřevěné boudě, co se více blížila drogovému doupěti, než bezpečnému příbytku. Kolem ohniště byla rozestavěná sedadla z vraků aut. Zpětně si uvědomuji, že pro dospělého to rozhodně nevypadalo, jako místo plné dobrodružství.
Prví den mi ukazovala okolí, většinu dopoledne jsme strávily jen my dvě spolu. Pak dorazili první přátelé a nastalo první kolo seznamování. Byla jsem značně zaskočena. Byla o pár let starší než já, čekala jsem partu středoškoláků, ale dorazila skupinka v rozmezí deseti až třinácti let. Všichni na mne byli zvědaví, znervózňovalo mě to, neustále si něco mezi sebou šeptali. Poměrně rychle mi došlo, že jim byla nastíněna má potencionální budoucnost po boku jejich kamarádky. Byla jsem pohledy zkoumána v podstatě neustále, ale byli tak milí, že jsem jim to neměla za zlé. Někdo navrhl karty, tak se začalo hrát, byla to veliká zábava. Mile mne překvapilo, jak jsou všichni uvolnění a navzájem k sobě přátelští. Pomalu se stmívalo, skupinka se postupně měnila. Mladší odcházeli domů na večeře a do postelí, starší přicházeli k ohništi a věkový průměr postupně rostl. I hra se z nevinného prší změnila v obdobu "pravda x úkol". Tma nás halila více a rychleji, začal se připravovat oheň. Bylo to tak fajn, cítila jsem se příjemně, bylo to zvláštně přirozené.
Poslední den jsme se na procházce bavily o nás. Nechtělo se mi do toho, nedokázala jsem si představit, že bych jí měla ublížit. Jenže jsem si nedokázala představit ani naši společnou budoucnost. Byla hodná, byla zábavná, ale neměly jsme témata ke společnému hovoru. Kdykoli jsem se snažila bavit o něčem mně blízkém, převedla hovor jinam, nebo mě chtěla pobavit. Svým vlastním strachem jsem byla donucena převzít její taktiku. Když chtěla vědět, jak to bude mezi námi dál, měnila jsem téma, případně jsem rovnou utekla mezi stromy a schovávala se před ní. Nějakým zázrakem se mi nakonec podařilo vyhnout jednoznačné odpovědi, přesto jsem odjížděla s bolestí na hrudi.
Asi tak za týden jsem byla s nejlepší kamarádkou a pár spolužáky na koncertě v Modré Vopici. Seznámila jsem se hned z kraje s partou veselých punkáčů. Jedna z těch dívek mne hned zaujala, dívala se mi zpříma do očí, usmívala se tím zvláštním způsobem a byla nejméně opilá. Popíjelo se hodně, pro pivo nám chodil nejstarší z kluků a nikdy si ode mne nechtěl vzít peníze. Bylo mi to trapné, ale moc jsem s tím nezmohla a navíc se netvářil, že by za tím viděl něco více, než jen pokec.
Bavil se se mnou více a více, všichni jsme byli už dost hlasití. Poslední kolo piv a panáků a vyrážíme. Automaticky jsem se chtěla vydat domů, ale on mne pozval k sobě, že bydlí kousek a všichni tam budou moct přespat. Byla to rozhodně o moc příjemnější představa, než se plahočit složitými nočními spoji. Pohlédla jsem na ni, nasadila ten svůj tajemný úsměv a já už věděla, že pozvání neodmítnu.
Na bytě pokračovala zábava, hrála hlasitá hudba a pilo se vše možné. Opilost mne ovládla a má stydlivost se vytratila, dokonce jsem přišla i o rozumné myšlení, což způsobilo absenci strachu. Seděla jsem s ním v otevřeném okně, na kraji parapetu a hleděla na své pohupující se nohy nočním chladným světem. Byli jsme vysoko, hodně vysoko. Napadlo mě, jaké by to asi bylo, trochu se naklonit a pak padat. Okamžitě se mi vybavil odstavec z knihy, kde se psalo o tom, že pokud člověk padá dostatečně dlouho, zemře ještě před dopadem na zástavu srdce. Jenže jsem měla takový pocit, že šesté patro není dost vysoko. Zahnala jsem ty nutkavé myšlenky a raději se přesunula do obýváku na sedačku, vedle ní a jejího značně opilého přítele.
Povídaly jsme si o tolika věcech a po několika hodinách jsme díky naprosté náhodě zjistily, že máme společnou kamarádku. Ona totiž byla sestřenicí mé hostitelky před několika dny. Nemohly jsme uvěřit, jak moc je ten svět malý. Hovor pokračoval až do rána a já si postupně uvědomila, že jsem ztracená. Čím více jsme si toho řekly, tím blíže jsme si byly. Tolik rozdílnosti v ní bylo, v porovnání s ostatními dívkami jejího věku byla neuvěřitelná, neskutečná, záhadná a obdivuhodná. A tak krásná. Začalo se řešit spaní, hned mne uložila vedle pohovky, kde měla spát s přítelem. On odpadl téměř okamžitě. Všichni usínali rychle, jen já nemohla spát. Dívala jsem se na její záda a přála si, aby ještě nespala. Aby se otočila a pohlédla na mne. Zírala jsem na ni věky, jenže pak se najednou pohnula. Otočila se a zadívala se mi přímo do očí. Znervózněla jsem, nečekala jsem, že by se mé přání mohlo vyplnit. Nečekala jsem ani ten vše říkající pohled. Pohladila mne po tváři, zavřela jsem oči a zasnila se. Bylo to tak jemné a tolik potřebné. Lehla si ke mně, objala jsem ji a několik chvil jsme se na sebe jen dívaly. Byl to tak tichý okamžik, v pozadí doznívaly poslední tóny hudby a pravidelné oddechování ostatních vytvářelo podivně hypnotizující atmosféru. Byla uvolněná, hleděla mi do očí, pak sklonila pohled o maličko níž a mně hned došlo, že si prohlíží mé rty. Srdce se mi splašilo a já pocítila známý záchvěv nervozity. Opět se mi zakoukala do očí a pomalu se ke mně blížila, zadržela jsem dech. Nebyl to můj první polibek s dívkou, ale něco bylo jiné. Možná to, jak mi byla blízká. Možná to, za jak krátkou dobu se mému srdci přiblížila. Byla jsem zmatena, ale od ní jsem dostala tolik náklonnosti, co jsem za poslední roky postrádala.
Další dny ubíhaly pomalu a mučivě, byla jsem rozpolcena. Zazvonil telefon a já ho ani nechtěla hledat mezi hromadami oblečení. Něco mě donutilo se zvednout a přijmout hovor, byla to ona hostitelka. Ptala se mě, jestli bych nechtěla přijet, že ve vedlejší vesnici bude nějaká akce a celá parta se na mne ptá. Potřebovala jsem rozptýlení a tak jsem slíbila účast, pokud mne vyzvedne a pojede se mnou z Prahy.
Docela jsem se i těšila, jenže to jsem netušila, co se přihodí a jaké překvapení mě to vlastně ještě čeká…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama